Za podpůrné služby platí ČEPS ročně cca 6,5 miliardy Kč. Příjemci jsou velké elektrárny a teplárny. Je jasné, že technicky to lze vyřešit stejně jako v jiných zemích EU, aby majitelé malých baterií v domech mohli dostat za podpůrné služby také zaplaceno. Je to však samozřejmé, že teplárny a elektrárny se o tento balík peněz nechtějí dělit, a proto všemožně lobbují za to, abychom v tomto nenásledovali cestu například Německa. Je otázka, jak dlouho bude tento stav udržitelný. Z jednání v parlamentu je však vidět, že vlivná teplárenská lobby umí šikovně přesvědčovat poslance, kteří pak říkají nesmysly, jen aby zachránily balík 6,5 miliard Kč pro teplárny a elektrárny. Věřme však, že pod tlakem EU se tato bariéra jednou prolomí, a každý majitel baterie v domě (pokud bude mít vhodnou baterii, technicky použitelnou pro komunitní energetiku), bude moci také dostávat peníze za to, že podporuje stabilitu přenosové soustavy.

Když má majitel fotovoltaiky přetoky z výroby elektřiny, tak při běžném prodeji do sítě dostane za 1 kWh cca 0,50 Kč. Existují různé marketingové triky, které lákají na vyšší výkupní ceny (ale pak se často díky různých skrytých poplatků reálná prodejní cena stejně dostane zase na 0,50 Kč za 1 kWh). Naproti tomu členové komunity mohou fungovat tak, že přetok se prodá za 1,50 Kč (třikrát více než je tržní cena) a zároveň jiný člen komunity může nakoupit elektřinu například za 2,-- Kč (o desítky % méně, než za kolik by kupoval elektřinu od svého běžného dodavatele. Pořád je nutno (pokud není komunita řešena jako LDS) platit distribuční poplatky, ale rozhodně je tento obchod pro prodejce i kupujícího ekonomicky atraktivní. Je nutno samozřejmě platit poplatek za provoz komunity, vývoj software atd., nicméně ekonomický efekt je pořád lepší, než při prodeji či nákupu za běžné tržní ceny. Proto je logické, že velké energetické společnosti se rozvoji komunitní energetiky brání. Jenže v rámci EU je povinností každého členského státu do poloviny roku 2021 (což česká Vláda samozřejmě nestihne) legislativu na podporu energetických společenství řešit. V západních zemích Evropy je členy takových společenství již více než 1 milion domácností, podniků nebo obcí.

Ideální příklad je Německo. Tamní energetické komunity jsou provozovány na území celého státu. Členy komunity jsou majitelé fotovoltaických elektráren, bioplynových stanic nebo větrných elektráren. Mezi sebou směňují vyrobenou elektřinu a optimalizují spotřebu. Když u severního moře fouká a v Bavorsku nesvítí, tak se pošle elektřina do Bavorska. Když je u moře bezvětří a v Bavorsku intenzivně svítí Slunce, tak se elektřina posílá z jihu na sever. Tyto komunity však díky vstřícnosti německé Vlády mohou také poskytovat podpůrné služby pro firmu TENET (je to obdoba naší ČEPS). Kdo si v rámci této největší německé komunity pořídí předimenzovanou fotovoltaiku (například 10 kWp a k tomu si pořídí baterie nejlépe cca 15 kWh), tak se dostává do situace, že jeho účty za elektřinu jsou nulové. Z toho co získá za poskytnutí jeho baterie a prodej přetoků v létě si může koupit elektřinu v zimě. V naší zemi tomuto modelu intenzivně brání velké energetické společnosti v čele s ČEZ, protože by se museli dělit o své zisky.

Dá se říci, že existuje technicky varianta komunity, která si mezi sebou směňuje přetoky a dále existuje varianta komunity, která pomocí bateriových úložišť přes tzv. agregátora trhu poskytuje podpůrné služby přenosové soustavě. Například v Německu má největší komunita 30 tisíc členů a tato komunita umí řešit obojí.

Komunita řešící přetoky může fungovat například tak, že pomocí blockchainových aplikací jsou napojeni jednotliví majitelé zdrojů výroby elektřiny. Jejich zdroje (baterie) lze na dálku monitorovat a zároveň řídit. V každý definovaný časový interval zapisuje blockchainová aplikace kolik tento člen spotřeboval elektřiny z komunity nebo kolik do ní dodal.

Je to uskupení majitelů nemovitostí, kteří si mezi sebou přeposílají přetoky při výrobě elektřiny. Mohou to být majitelé fotovoltaických elektráren (to je 90 % z nich), ale také to mohou být provozovatelé větrných elektráren, kogeneračních kotlů nebo bioplynových stanic. Členové komunity se standardně sdružují přes tzv. „agregátora trhu“ vůči kterému řeší své fakturace za výrobu a spotřebu energií.

Tento pojem vznikl v důsledku nesouladu mezi výrobou a spotřebou z obnovitelných zdrojů. Kdo si například na rodinný dům umístí větší počet fotovoltaických panelů bez bateriového úložiště, tak využije zhruba jen 30 až 35 % vyrobené elektřiny. Zbytek proudí do sítě za směšně nízké ceny. Proto vznikly (zejména v Německu kde je velmi drahá elektřina) tzv. energetické společenství, které si tyto tzv. „přetoky“ z výroby elektřiny mezi sebou směnují.